Náš vzdělávací systém je založený (také) na Komenského pedagogice. Ale mám dojem, že si z něj vzal jen to, co se zrovna hodilo. Co tím myslím? Komenský psal například hodně o rozvíjení talentu – a to je podle mě jedna ze stále opomíjených cest. Pomoci dětem a rodičům rozeznat, v čem je dítě mimořádné (každé je!), a to u něj rozvíjet. Tohle české školy obecně příliš nedělají. Mnohdy působí opačně – děti, které v něčem vyčnívají, jsou spíše tlačeny k tomu, aby hlavu příliš nevystrkovaly, zůstaly v průměru, dominuje „rovnostářství“. Já vím, řeknete, že to tak není všude. Není. Ale z mnoha vlastních i řady zprostředkovaných zkušeností vím, že tohle stále převládá.

Dál opět nic nového: na českých školách se bifluje. Naše děti nejsou vedeny k tomu, aby si na věci vytvářely kritický názor založený na faktech. Odborníci na vzdělávání tohle říkají dost často a mám pocit, že i hlasitě. Ale stejně se nic neděje. Změny v českém systému za poslední desetiletí jsou spíše kosmetické. Pro mě osobně je to tím markantnější, že moje dcera měla možnost vyzkoušet si školství francouzské – ve Francii byla na střední škole tři roky, na vysoké pak pět. Co mi vždy zdůrazňovala? Že francouzské školství klade důraz na kritické myšlení, samostatnost a diskuzi. Učitelé žákům „nabízejí“ materiály, které student sám analyzuje, vyvozuje závěry a důsledky. A možná není od věci ani uvést, že francouzská lycea mají svá zaměření, například na přírodní vědy, literaturu a jazyky nebo na ekonomiku.

Co se týká školství českého, nemusí jít jen o hledání individuálního talentu, ale také o priority v zaměření škol. Říkám si, že bychom neměli opouštět jedno z našich českých specifik, kterým je vysoký počet a nadprůměrná úroveň technicky vzdělaných lidí. V tomhle byla naše země vždycky dobrá. A říkají nám to s respektem Němci, Američané, nakonec i ti Francouzi… Takže pokud hledáme naši, tedy českou, „globální“ konkurenční výhodu, máme ji přímo před očima.

Ale zpátky ke Komenskému! Tohle téma jsem si nevybrala náhodou. 28. březen je Dnem učitelů. Výše píšu něco o našem systému, ve kterém učitelé fungují. Myslím, že právě oni kromě náročného povolání a velké odpovědnosti mají největší šanci s tím něco udělat, někdy dokonce i „systému navzdory“. Posunout naše děti od biflování směrem ke konstruktivní debatě, aktivní a kritické práci s ověřenými zdroji informací. Přeju to nám všem.

A učitelům k jejich svátku?

S obrovskou úctou: vše dobré, pevné nervy, nekonečnou inspiraci a minimum administrativy.